Autor/foto: Michala Šmikmátorová 

Tento článek vznikl na základě mé návštěvy jedné krásné galerie na ostrově Penang na severu Malajsie, kam nás při výpravě v roce 2012 zavlála šťastná náhoda. Galerie sousedila s naším hotelem, a tak jsme se s majiteli brzy skamarádili a strávili tam nejedno odpoledne. Malajsie je neskutečně pěkná a různorodá země. Najdete tu hluboké divoké džungle ve vnitrozemí, chladivé čajové plantáže na vysočině i krásné ostrovy ve smaragdově průzračném moři. Malajsii jsme si docela rychle zamilovali, a to hned z několika důvodů, samozřejmě kvůli krásné přírodě, která byla jedním z hlavních lákadel, výbornému jídlu (asi nejlepšímu v celé širé Asii, Thajsko nevyjímaje) a také se tu velmi snadno domluvíte anglicky, takže ideální kombinace. Malajsie je v porovnání s ostatními zeměmi jihovýchodní Asie země dosti bohatá, kromě kvetoucího cestovního ruchu se zde nacházejí velká naleziště ropy a zemního plynu, proto je tu asi život oproti jiným asijským zemím docela příjemný a snadný. K základním faktům také patří, že tu celoročně vládne tropické klima s teplotami občas nechutně vysoko, převládající náboženství je islám a platidlem je ringit, což je asi 6 našich korun. Potěšující je, že Češi do Malajsie nepotřebují vízum, takže je při cestování o starost méně. Na závěr snad už jen to, že hlavním městem je Kuala Lumpur, polévka, bez které by vaše návštěva neměla smysl, je pořádně pálivý Tom Yam s obřími krevetami a že je to tam celkově fakt skvělé.

Ale zpět do naší galerie, tu jsme našli v krásném historickém městě Georgetown s příjemnou koloniální atmosférou. S mladými majiteli galerie s názvem Unique Penang art Gallery jsme se zakrátko spřátelili, protože byli podobného věku jako my a velmi přátelští. Po půl hodince povídání už jsme jim za vydatného řehotu vysvětlovali, jaký je přesný postup přípravy řízků a bramborového salátu, pro ně úplně nepochopitelného jídla. Tihle dva prima lidé jsou Joey Lim - výtvarnice a malířka a Clovis Leong - fotograf. Po půl roce jsem jim napsala e-mail, jestli se jim nechce udělat pro náš časopis článek o životě a tvoření v Malajsii, neodmítli...

Kdo je zakladatelem Unique Penang art Gallery a jak dlouho galerie v Georgetownu existuje?

Galerii jsme v Georgetownu založili my, tedy Joey Lim a Clovis Leong. Naše galerie funguje od září roku 2011.

Jak vás napadlo založit uměleckou galerii?

Důvod byl takový, že město Georgetown na ostrově Penang se stalo historickou památkou světového dědictví Unesco, a tím se významně zvýšil počet návštěvníků. A tak jsme si řekli, že je to dobrá příležitost ukázat lidem z celého světa umění místních výtvarníků, hlavně šikovných dětí, které získají do budoucna pocit důležitosti a hrdosti na sebe i prostředí, ve kterém žijí.

Co mohou návštěvníci ve vaší galerii najít?

Vystavujeme malby, které představují místní kulturu, ty maluje moje přítelkyně a spoluzakladatelka galerie Joey Lim, moje autorské fotografie ze života na našem ostrově Penang a hlavně krásné obrázky malých umělců z našeho ostrova Penang, a to ve formě obrazů a pohlednic.

Ty pohlednice jsou krásné a máte jich tu vystavenou velkou spoustu, jak to s nimi funguje?

Všechny naše pohlednice jsou tisky dětských kreseb. Náš nápad je něco jako "šťastné poselství do budoucna", umožňujeme těm, kdo si je koupí, poslat v budoucnu krásnou vzpomínku na jejich cestu Malajsií a návštěvu našeho ostrova. Pohlednici si zde koupíte a napíšete i s adresou, my ji poté vystavíme v naší galerii a pošleme v budoucnu na vaši adresu, přesně v den, který nám tu napíšete. Některé posíláme za měsíc, některé i za rok a déle.

Náš nápad je sdílet naše umění a krásné pocity z něj s ostatními pomocí "poselství do budoucnosti". Lidé po celém světě tak dostávají naše pohlednice a mají z toho radost a alespoň na chvilku pocit štěstí. A my, kteří pohlednice rozesíláme, z toho máme také velkou radost a nejšťastnější jsou malí dětští umělci, kteří pohlednice malovali, ti jsou šťastní z toho, že jejich obrázky kolují po celém světě, a navíc každý přesně ví, kam putuje jeho pohlednice.

Co je na vaší galerii originálního a zvláštního?

Hmm, je to asi pocit, že jsme výjimeční v jedné věci. Jsme v celé Malajsii pouze jedna jediná galerie, která dává možnost a prostor pro tvorbu, výtvarné vyjádření, prezentaci místním dětem. A také jsme velmi přátelští, nemám pravdu?

Je výstava v galerii stálá nebo ji nějak obměňujete, prezentujete jiné umělce?

Ano, ano, my jsme galerie se stálou výstavou našich fotek a obrazů. Občas vystavujeme i na jiných místech, když nás lidé pozvou. Děti vždy vystavují své obrazy společně s námi dvěma.

Jaký je život umělce v Malajsii? Dá se tu uměním uživit?

Velmi těžký. Jsme závislí jen sami na sobě. Místní lidé umění příliš nepodporují, jsme závislí hlavně na prodeji cizincům a turistům, těm se naše umění líbí a zajímá je.

Je umění obecně nějak podporované místní vládou?

Naše galerie není podporována vládou. Ale některé galerie ano.

Je možné studovat v Malajsii výtvarné umění nebo fotografii?

Ano, jsou tu univerzity i střední školy, které nabízejí studium umění, ale velmi často musíte tato studia následně dokončit v zahraničí.

Kdo jsou převážně návštěvníci vaší galerie?

Jsou to z 99 % turisté ze zámoří a téměř všichni jsou velmi šťastní, že do naší galerie vstoupili, stejně jako vy, když jste tu u nás byli, jak jinak, že ano!

Jaký mají Malajci obecně přístup k umění?

Rodiče běžně nejsou moc rádi, když chce dítě studovat výtvarné umění, protože uměním se tu těžko vydělává, a tím i žije. Malajci nechodí příliš do galerií a příliš se o umění nezajímají. Přes týden hodně pracují a o víkendu chtějí nakupovat, jít do kina a dobře a hodně se najíst. Nakupování je něco, bez čeho se víkend prostě neobejde. Lidé si kupují hodně oblečení, módní doplňky a rádi se dobře najedí v luxusní restauraci. Toto všechno dělají daleko radši, než utrácejí peníze za umění, takže asi tak... Když tu pošle rodič dítě do umělecké školy nebo kurzu, je to většinou pouze za účelem nějaké výtvarné soutěže nebo přehlídky. Jsou potom pyšní, jaké má dítě úspěch, když vyhraje nějakou tu cenu v soutěži. Na dítě je pak vyvíjen velký tlak a maluje hlavně tak, jak se to líbí autoritám, učitelům, organizátorům soutěží. Pak je velmi těžké, aby se dále učilo a zdokonalovalo se. Když pošlou rodiče své děti k nám, hned na začátku jim povíme, že nebudeme podporovat děti v účasti na všemožných soutěžích, snažíme se jim vysvětlit, že výtvarné umění je třeba cítit, milovat ho, bavit se jím a ne tvořit pro nějaké soupeření nebo boj o první, druhé a třetí místo. V tomto ohledu jsme jiní než většina škol a kurzů v Malajsii.

Jaké jsou další aktivity vaší galerie?

Také se rádi a často bavíme a děláme různé speciální happeningy, akce a bláznivé podniky. Občas se převlékneme do krásných čínských kostýmů a pomalujeme si tváře typickým malováním jako z čínské opery. Děláme to pro to, abychom představili našim návštěvníkům z celého světa i nesmírně bohatou a zajímavou čínskou kulturu, která je spjata s naší historií. Z této akce jsem vám poslal i fotku. Také slavíme čínský nový rok, rádi seznamujeme naše návštěvníky s těmito všemi tradicemi a zvyky. Občas máme hosty ze zahraničí, kteří zase naopak předvádějí nám svá hudební nebo taneční vystoupení. Také u nás občas pořádáme menší čajové sešlosti pro přátele a hosty galerie, kdy mohou lidé přijít na čaj a ochutnat něco z naší kuchyně. Jsme rádi, když se sejdou zajímaví lidé a my je můžeme hostit v naší galerii, vládne tu vždy přátelská atmosféra nasycená uměleckým duchem místa.

Povězte, kde vás cestovatelé a turisté z Čech najdou?

Cestovatelé z České republiky v naší galerii byli zatím jen dva, a to vy! Budeme rádi, když přijedou další. Najdou nás na ostrově Penang na západním pobřeží Malajsie, ve městě Georgetown, na ulici Love Lane číslo 62.

Zdroj: časopis Amos 2/2012 (vloženo 7. 3 .2017)

Fotogalerie