Dilema hrnčíře: Válka o ucho

Každý nový výrobek u mě začíná ve skicáku. Kreslím hodně a nápadů mám plné sešity. Jenže papír snese všechno. Teprve když vezmu do ruky hlínu, zjistím, jestli návrh funguje i ve skutečnosti. A jestli mě bude bavit ho vyrábět.

U hrnků se neustále vracím k jedné otázce: ucho, nebo bezucháč? Dnes jsou všude vidět kafíčka v kavárnách v koflících bez ucha. A občas slýchám názor, že je to vlastně jen zjednodušení práce. Že člověk nemusí tahat ucho, přilepovat ho a řešit spoje. Jenže tak jednoduché to není.

Dobře udělané ucho je krásná věc. Sama mám nejraději klasická tažená ucha, která z hrnku přirozeně vyrůstají. Když se ale rozhodnu ucho vynechat, není to u mě lenost. Je to jiné konstrukční řešení, které přináší vlastní výzvy. Historicky byly bezuché nádoby úplně běžné. Ve středověku se hrnce pálily v pecích, kde měl hrnčíř nad výsledkem mnohem menší kontrolu než dnes. Každý přidaný spoj znamenal větší riziko prasknutí nebo odpadnutí při výpalu.

Dnes máme kvalitnější materiály i pece, takže si můžeme vybírat podle funkce a designu. A když se podíváme dál na východ, zjistíme, že bezuché nádoby nikdy vlastně nezmizely. V Japonsku se po staletí používají chawany – misky na čaj, které se drží přímo v dlaních. Teplo nápoje zde není něco, čemu se člověk snaží vyhnout, ale součást zážitku. Kontakt rukou s nádobou je součástí čajového rituálu stejně jako tvar misky, její povrch nebo hmotnost.

Jenže fyzika tepla nezmizela. Když hrnku vezmete ucho, musí být příjemný na držení i bez něj. Záleží na použité hlíně, tloušťce stěny i celkovém tvaru. Nikdo nechce držet v ruce rozpálený porcelánový radiátor. Proto u bezucháčů často nechávám spodní část o něco robustnější, zatímco okraj zůstává tenký a příjemný na pití. Mám také ráda kontrast povrchů. Uvnitř hladká glazura, která se dobře používá a čistí. Zvenku třeba část režné hlíny, která pod prsty připomíná, z čeho vlastně celý předmět vznikl. Najednou nedržíte jen nádobu na kávu, ale kus materiálu, který reaguje na teplo a dotek. Proto vlastně nestojím ani na jedné straně téhle malé hrnčířské války. Hrnek s uchem je pohodlí. Osvědčené, praktické a bezstarostné. Bezucháč je trochu větší zážitek. Zahřeje dlaně, zpomalí vás a víc zapojí smysly. A právě proto není potřeba vybírat vítěze.

👉 Ukázka z časopisu Golem. GOLEM je jediný český časopis o keramickém tvoření, kde najdete každý čtvrtrok dvacítku praktických návodů krok za krokem na tvoření z hlíny. Objednejte si předplatné a připojte se k těm, kdo tvoří s časopisem GOLEM již neuvěřitelných 19 let!

☕ Předplaťte si Golema ještě dnes a najdete svoji dávku inspirace pravidelně v poštovní schránce.

                                                                     Autor, foto: Majka Krajná, lektorka v SVČ Lužánky Brno, pobočka Lesná,