Pavel Doležal: „Inspiraci beru v tom, co není vidět.“
Pavel Doležal, malíř, tvůrce prostorových objektů, restaurátor, reklamní grafik, designér interiérů, fotograf, divadelník, hudebník, rodák z Mikulova, vnuk akademického malíře Rudolfa Gajdoše a synovec akademického malíře Jana Gajdoše.
Od mala jste byl obklopen umělci, takže je poměrně jasné, co vás k tvorbě vedlo. Kde ale berete inspiraci?
Hlavně v tom, co není vidět. To znamená, že se nevěnuju prvoplánově
figuře, či krajině, ani žádným realiím, ale čerpám z pocitů, představ a
snění. Někdy jsou to historické události, postavy z mytologie, jindy
fragmenty architektury s příběhem. Snažím se vždy nějaký ten příběh do
díla vsunout, nebo aspoň naznačit, kudy ta cesta autora vede. Samosebou,
že třeba nejsou na první pohled vidět, ale to pak záleží na
vnímavosti pozorovatele a jeho schopnost tu věc příjmout. Ten kód tam
vždy nějaký je. A já buď na něj upozorním, nebo to nechám jako své
tajemství.
Vaše tvorba je rozsáhlá, co z toho všeho, čemu se věnujete, vás baví nejvíce?
Tak na to je celkem snadná odpověď. Zatím práce se sklem. Vždy tomu
předchází myšlenka, ta se musí zhmotnit přes návrh, uvážení
technologie, zda je to vůbec proveditelné atd. Pak musím vše pečlivě
připravit na samotnou lázeň a to, co přijde po vytažení z lázně, mám
opravdu nejradši, protože až po odstranění všech krytů zjišťuji
charakter leptu, jeho hloubku, lomení světla a celkové vyznění. Dokud
danou věc nevyleptám, tak nevím. Je to jako když večer vidíte housenku
a ráno motýla, prostě alchymie. :-)
To zní zajímavě, jak dlouho trvá vytvoření jednoho takového díla? Vytváříte třeba i sochy?
No...někdy to jede jak po másle a jindy roky. Právě teď jsem se pustil do obrazu, který leží v ateliéru rozdělaný už pomalu druhý rok, proto je fajn mít rozdělaných pár věcí a podle momentální nálady je brát do rukou a pracovat na nich. Tak to i dělám, nespěchám. Jinak třeba sochy v pravém slova smyslu nedělám. Občas si dovolím nějakou skulpturu, či objekt, ale sochy jen restauruji. Právě se chystám s příchodem teplejšího počasí na sochu svatého Jana Nepomuckého na pozemku poštorenského kostela. Loni jsem tam zrestauroval svatého Floriána.
Až budu v Poštorné, musím se jít na sochu podívat. Kde se dají najít vaše další díla?
Již pár let jsem členem Sdružení břeclavských výtvarníků a nově taky
člen SVUM ( Svaz výtvarných umělců moravských, což je spolek se stoletou
tradicí), tak mám hodně příležitostí k prezentaci. Jsou to pravidelné
výstavy, jak spolkové, tak soukromé. Zrovna v tomto čase vystavujeme s
břeclavskými kolegy v rakouském městě Retz. Jinak jsou to ještě výstavy
spolku v plenéru. To si vybíráme salety Lednicko-valtického areálu, kde
na jeden den pořádáme výstavy. Abych pravdu řekl, tak na nemožnost
vystavovat si určitě stěžovat nemůžu. Stává se, že jsem v jeden čas
zastoupen i na třech výstavách současně. Jinak existují také mé
realizece v architektuře, ale ty jsou popsány na mých internetových
stránkách www.paveldolezalart.com. Jinak mé práce jsou především v soukromých sbírkách Česko,
Slovensko, Rakousko, Německo, Švýcarsko, Řecko... A kdoví, kde ještě. Jejich osud už nesleduji :)