Pavel Doležal, malíř, tvůrce prostorových objektů, restaurátor, reklamní grafik, designér interiérů, fotograf, divadelník, hudebník, rodák z Mikulova, vnuk akademického malíře Rudolfa Gajdoše a synovec akademického malíře Jana Gajdoše. 

Od mala jste byl obklopen umělci, takže je poměrně jasné, co vás k tvorbě vedlo. Kde ale berete inspiraci?

Hlavně v tom, co není vidět. To znamená, že se nevěnuju prvoplánově figuře, či krajině, ani žádným realiím, ale čerpám z pocitů, představ a snění. Někdy jsou to historické události, postavy z mytologie, jindy fragmenty architektury s příběhem. Snažím se vždy nějaký ten příběh do díla vsunout, nebo aspoň naznačit, kudy ta cesta autora vede. Samosebou, že třeba nejsou na první pohled vidět, ale to pak záleží na vnímavosti pozorovatele a jeho schopnost tu věc příjmout. Ten kód tam vždy nějaký je. A já buď na něj upozorním, nebo to nechám jako své tajemství.

Vaše tvorba je rozsáhlá, co z toho všeho, čemu se věnujete, vás baví nejvíce?

Tak na to je celkem snadná odpověď. Zatím práce se sklem. Vždy tomu předchází myšlenka, ta se musí zhmotnit přes návrh, uvážení technologie, zda je to vůbec proveditelné atd. Pak musím vše pečlivě připravit na samotnou lázeň a to, co přijde po vytažení z lázně, mám opravdu nejradši, protože až po odstranění všech krytů zjišťuji charakter leptu, jeho hloubku, lomení světla a celkové vyznění. Dokud danou věc nevyleptám, tak nevím. Je to jako když večer vidíte housenku a ráno motýla, prostě alchymie. :-) 

To zní zajímavě, jak dlouho trvá vytvoření jednoho takového díla? Vytváříte třeba i sochy?

No...někdy to jede jak po másle a jindy roky. Právě teď jsem se pustil do obrazu, který leží v ateliéru rozdělaný už pomalu druhý rok, proto je fajn mít rozdělaných pár věcí a podle momentální nálady je brát do rukou a pracovat na nich. Tak to i dělám, nespěchám. Jinak třeba sochy v pravém slova smyslu nedělám. Občas si dovolím nějakou skulpturu, či objekt, ale sochy jen restauruji. Právě se chystám s příchodem teplejšího počasí na sochu svatého Jana Nepomuckého na pozemku poštorenského kostela. Loni jsem tam zrestauroval svatého Floriána.

Až budu v Poštorné, musím se jít na sochu podívat. Kde se dají najít vaše další díla?

Již pár let jsem členem Sdružení břeclavských výtvarníků a nově taky člen SVUM ( Svaz výtvarných umělců moravských, což je spolek se stoletou tradicí), tak mám hodně příležitostí k prezentaci. Jsou to pravidelné výstavy, jak spolkové, tak soukromé. Zrovna v tomto čase vystavujeme s břeclavskými kolegy v rakouském městě Retz. Jinak jsou to ještě výstavy spolku v plenéru. To si vybíráme salety Lednicko-valtického areálu, kde na jeden den pořádáme výstavy. Abych pravdu řekl, tak na nemožnost vystavovat si určitě stěžovat nemůžu. Stává se, že jsem v jeden čas zastoupen i na třech výstavách současně. Jinak existují také mé realizece v architektuře, ale ty jsou popsány na mých internetových stránkách www.paveldolezalart.com. Jinak mé práce jsou především v soukromých sbírkách Česko, Slovensko, Rakousko, Německo, Švýcarsko, Řecko...  A kdoví, kde ještě. Jejich osud už nesleduji :) 

Fotogalerie