Jablunkovská keramika Ivony Davidové

Historie výroby keramiky v Jablunkově je bohatá a to díky tomu, že zdejší lokalita poskytuje kvalitní výrobní materiál. Zdejší keramiku proslavily především dvě místní rodiny Kopeckich. Na tradici navazuje po 45 letech Ivona Davidová tvořící pod ochrannou značkou Jablunkovská keramika. Keramika je opět inspirovaná přírodou, tady v podhůří to snad ani jinak nejde. Zajímalo mě, jak to bylo se slavnou hrnčířskou rodinou, zdali se ještě používá k výrobě místní hlína a jak se změnil sortiment paní Ivony v porovnání s dobou dávno minulou...

• Jak jste se dostala k hlíně a kdy jste se rozhodla keramikou živit?

Má cesta ke keramickému řemeslu byla poněkud klikatější. Hlína mi sice "voněla" od mala, přesto jsem si ke studiu na brněnské ŠUŘce (škola uměleckých řemesel) vybrala užitou grafiku. Po maturitě mě přesto osud zavál k hlíně a to do keramické dílny v Podolí u Brna. Vzpomínám na ty dva roky s velikou láskou. Byla to nejlepší škola života, kdy jsem se seznamovala s hlínou, glazurami, dodělala si rekvalifikační kurz a keramice naprosto propadla. Holkám, Lence a hlavně Naty, obrovské díky! Sen o vlastní dílně však začal nabírat na rozměrech a taky touha a volání domova, Beskyd. Do Jablunkova jsem se vracela s vlastní pecí a tunou hlíny. Pár měsíců nato mi doma v obýváku stál i kruh a bylo rozhodnuto. Je to už přes 25 let a hlína mi voní čím dál víc.

• Má výroba keramiky ve vašem regionu nějakou tradici ?

Hrnčířství má v Jablunkově velmi bohatou historii. Dílny se vždy sdružovaly kolem míst s kvalitním výrobním materiálem a v našem městečku jich bylo až 13. Specifické je zbarvení zdejší hlíny. Po vykopání šedý jíl mění výpalem svou barvu do červena. Tím se také jednoduše rozlišoval bližší původ keramických výrobků našeho regionu. Je to hlína nízkotavitelná, já ji na své výrobky občas používám jako glazuru, vznikají moc hezké, zemité odstíny. S dětmi v kroužku z ní také modelujeme a vyrábíme "pravé místní suvenýry".

• Jaký byl sortiment tehdejších hrnčířů a co vzniká ve vaší dílně?

Keramika z Jablunkova byla známá především díky dvěma hrnčířským rodinám Kopeckich. Několik generací hrnčířů, působících od 18. století, kdy se řemeslo dědilo z otce na syna. Hlavní část výroby byla zaměřena na užitkové nádoby do kuchyně – hrnce, džbány různých tvarů, čepníky na mléko, mísy, pečící formy, máselnice na stloukání másla... Na tuto produkci se zaměřoval právě hrnčíř Waclaw. Změnu přinesl poslední z této rodiny, jeho syn Izydor, který se u firmy Hartmuth ve Vídni vyučil kachlářem a hrnčířstvím se už dále nezabýval.

Podle dochovaných záznamů provozoval Waclaw Kopecki hrnčířství až do své smrti a pec v jeho domě byla zbourána v roce 1923. O Izydorovi jsem už další zprávy nenašla. Druhou rodinu Kopeckich zastupoval hrnčíř Pawel, jehož výrobky jsou asi nejčastějšími nálezy na místních půdách. Jedná se hlavně o velké bachraté džbány, mísy a bábovkové formy glazované tmavými zemitými glazurami, někdy zdobené bílou engobou. Vzory jednoduché, geometrické nebo rostlinné motivy. Poslední výrobky na svém kruhu vytočil ještě v roce 1939 pro muzeum v Katovicích a pec byla zbourána v roce 1951. Ani jeden z jeho synů se už hrnčířství nevěnoval. Tak zanikla poslední hrnčířská dílna v Jablunkově. Po 45 letech jsem tedy dalším a doposud jediným pokračovatelem v řemeslné tradici jablunkovské keramiky.

Vždy mi byla blízká doba našich babiček a bylo tedy jasné, že se chci také věnovat užitkovým výrobkům do kuchyně, i když nezůstávám pouze u nich. V mé dílně najdete od džbánů – ty mám nejradši, přes mísy, formy na pečení, hrnky, až po kvašáky na zeleninu, klíčidla, petrolejové lampy… Často dávám přednost režnému přírodnímu vzhledu, kdy vyniká krása samotné hlíny, i když ani barvám se nebráním.

• Vaše Jablunkovská keramika nese od roku 2014 registrovanou ochrannou známku, je složité takovou známku získat? Je pro tvůrce výhodou?

Tím, že mě na počátku inspirovaly výrobky zdejších hrnčířů vznikl i název mé dílny "Jablunkovská keramika" pod označením zkratky JK, kterou své výrobky značím. Registrace ochranné známky, vyplynula z jedné situace, kdy prostě bylo nutné si svou práci a 15 let vložené energie ochránit. Získat známku složité nebylo a spolu se značkou Regionální produkt má zákazník jistotu, že mu nabízím kvalitně odvedenou práci. Je to zároveň takový můj závazek a zodpovědnost.

• Jaké způsoby dekorování používáte?

Jééé, tady by se dalo povídat dlouho, tolik možností se v dekorování keramiky nabízí. Vždy mám období, kdy mě daná technika chytne a drží. Ať už jsou to nalepované rostlinné motivy, těm se věnuji asi nejdéle nebo ryté vzory, použití vlastnoručně vyrobených razítek, vykrývání voskem, malování kobaltem, engobami. To všechno střídám a poslední dobou jsem propadla míchání a vrstvení glazur.

• Vyrábíte všechno od začátku do konce sama nebo máte nějaké pomocníky?

Kolikrát si říkám, jak moc by se mi v dílně nějaký pomocník hodil. Ale jsem puntičkář a mám pocit, že si vše nejlépe udělám sama. K tomu asi není co dodat.

• Jakou část práce máte nejraději a co naopak nemusíte?

Od samého začátku mám nejradši točení. To zhmotnění nápadu, zrod tvaru. Mám ráda i další fáze práce, přetáčení podední, uchacení, dekorování, glazování. Miluji nedočkavé otevírání vypálené pece, ta neočekávaná překvapení. Ale ano, je tady záležitost, kterou bych nemusela! Ruční zpracovávání hlíny, to je opravdu makačka.

• Máte nějaké plány, do čeho by jste se v novém roce chtěla pustit, nějakou novinku třeba?

Už teď vím, co mě počátkem roku čeká. Je to zakázka replik historické keramiky pro šermířský cech Terra de Selinan ze Slovenska. Džbány, mísy, korbely, nádobky na inkoust pro písaře, docela výzva, těším se. Co se týká mých vlastních nápadů, chtěla bych výrobu rozšířit o pečící hrnce na chléb. Pár jsem jich vyrobila a měly úspěch.

• Kde si mohou zájemci prohlédnout a zakoupit vaše výrobky?

Mám ráda osobní setkání, takže nejlépe přímo v dílně, v centru Jablunkova na ulici Dukelská 108. V létě pak na různých akcích a festivalech. Pak také na Fleru, kde působím jako Ivona Davidová nebo Instagramu - jablunkovska.keramika.

Otázky připravila: Michala Šmikmátorová, odpovědi: Ivona Davidová, foto: archiv Jablunkovská keramika, zdroj: časopis GOLEM 1/2023