Jak jsme poznali Míšu, naši šéfredaktorku

Ahoj Míšo, tak nám pověz jak to všechno začalo? Co jsi dělala před Amosem, jak jsi vůbec Jiřího Dvořáka (náš pan vedoucí) poznala?

• Jednoho krásného dne si k nám v kavárně na náměstí v Telči, kde jsem na letním festivalu prodávala na stánku svoje výrobky, přisedl neznámý chlapík. Byl značně ukecaný a byla s ním legrace, tak jsme tam tak seděli a klábosili o všem možném a nemožném a po značné době se zase každý odporoučel do víru festivalové zábavy. Psal se rok 2002, já se právě vrátila po roce z Londýna, kde jsem hlídala děti a přemýšlela jsem, čím bych se asi tak mohla živit. A protože jsem odjakživa něco tvořila, napadlo mě vyrobit pár triček a malovaných zrcátek a nabídnout je v Telči, odkud pochází naše rodina a kde se konají moje oblíbené Prázdniny v Telči, kde už mám spoustu známých a kamarádů, protože tam jezdím snad odjakživa. Tenkrát by mě ani ve snu nenapadlo, že o dva roky později začneme s tímto Jurou Dvořákem, bývalým učitelem výtvarky, frontmanem skupiny Sanitka a tenkrát prodejcem výtvarným potřeb, společně vydávat časopis s výtvarnými návody Amos, o něco později i keramický Golem a bude to moje obživa dodnes, což už je 16 let.

Jaké byly začátky Amose? Na internetu toho moc nebylo, kde si hledala inspiraci v dobách pravěku?

• No, při výrobě prvních čísel jsme se doma připojovali k internetu asi 10 minut a já hlavně vůbec neuměla s počítačem pracovat. Byla jsem ráda, že jsem zvládla obsloužit svůj mobilní telefon úctyhodné velikosti. A vůbec nám Jura asi dost věřil, když nám svěřil výrobu celého časopisu. To mi ještě s focením pomáhal kamarád, na to jsem si už vůbec netroufala. Těch 20 výtvarných návodů jsem vyráběli kdesi ve skladu jeho táty a pamatuji se, že jsem to strašně celé nestíhali do termínu a tak jsme několik nocí nespali a nejedli a jen cosi lepili, stříhali, modelovali fotili a upravovali v počítači do finální podoby. Pozitivní bylo, že ten sklad patřil k vinnému sklepu... Ještě mi utkvěla jedna strašně hladová a nevyspalá noční návštěva benzínky, kde jsme se cpali nějakou bagetou. Když jsem poznamenala, jestli mu nevadí, že je to s masem, když je léta striktním veganem opáčil kamarád, mě už je to všechno jedno, hlavně to pojďme tomu Dvořákovi už dodělat...

V čem je to jednodušší dnes, kdy máš ten internet. Není to spíš složitější s tím množstvím věcí?

• Tak určitě je snazší se dostat k nekonečné inspiraci ze zahraničí. Ale snažím se to vždy jen tak prolétnout a pokusit se vymýšlet vlastní nové věci. Tím množstvím a snadnou dostupností nejrůznějších výtvarných postupů, návodů, technik a kreativních videí je samozřejmě vymyšlení absolutně originálního tvořivého nápadu na výrobu docela oříšek, ale tak stále se ho horlivě snažím rozlousknout.

Co se ti na této práci líbí/nelíbí (neboj nikomu to neřeknu)?

• Líbí se mi značná svoboda a důvěra, která je do mě vkládána. Mám volnou ruku s výběrem externích spolupracovníků, nikdo mi "nešlape na krk". A protože určitou část návodů stále dělám také sama, tak si můžu řídit věci po svém a dělat, co mě baví. Nevýhodou je snad to, že jsem vlastně pořád "v práci" a neumím si od ní moc odpočinout, leda tak na chvíli někde na konci světa na asijské výpravě, i když tam mi vlastně také stále šrotuje, co by se dalo udělat, vyrobit, o čem napsat zajímavý článek...

Začínáme 16. rok, budeme mít nějaké novinky v časopisu nebo nějaké změny? Kam bys to chtěla směřovat?

• Je to neskutečné, že začínáme 16. rok. Zdálo by se, že všechno už bylo použito, vymyšleno a vyrobeno, ale není tomu tak. Díky stále novým výtvarným materiálům na trhu vznikají také nové techniky a možnosti kombinování, studnice nápadů na tvoření je myslím nekonečná a vždy lze přijít s něčím novým a zajímavým, co bude bavit. Nový ročník bychom rádi trochu uspořádali, vytvořili přehledné rubriky, které se budou v průběhu roku měnit např. Školní tvoření, Tradice, Design, Recyklujeme atd. Budeme také rádi, když nám napíšete, co byste v časopise rádi nacházeli vy, protože tato zpětná vazba je pro nás moc důležitá. Zapracujeme také více na propojení časopisu s naším blogem, kde najdete vše, co se do časopisu nevešlo (www.myamos.cz).

A co je u tebe nového?

• Máme novou posilu do našeho malého snového pracovního kolektivu, není to nikdo jiný než dcera Jury Dvořáka Pavlína, která mimo skvělé pracovní nasazení v oblasti marketingu pro naše časopisy Amos, Golem a výtvarné materiály, které také nabízíme, vymyslela i tyto vypečené otázky. Nového, nového, snad ještě 3 týdenní dceruška Eliška.

Díky, Míšo, že tě máme, bez tebe by to nešlo. Naše kreativní časopisy Amos a Golem vychází každého čtvrt roku. Amose najdete zde pro Česko a zde pro SK. Golema pak tady pro Česko a zde pro Slovensko.

Zpracovala: Pavlína Dvořáková