Kde hledám inspiraci pro tvoření

Téma inspirace je v umění skoro tak staré jako samotné umění. Každý, kdo tvoří, se už určitě ocitl v situaci, kdy se díval na prázdné plátno nebo čistý papír a čekal, až se objeví první nápad. Pro mě je inspirace někdy dar z čistého nebe, jindy proces, při kterém se musím vědomě dívat kolem sebe a trpělivě naslouchat.

V poslední době jsem si uvědomila, že mé zdroje inspirace mají několik společných jmenovatelů – jsou blízké, přirozené a nevyčerpatelné.

1. Příroda – nekonečný zdroj tvarů a barev

Příroda mě fascinuje svou schopností vytvářet dokonalé kompozice bez jakéhokoliv záměru. Když se zastavím v lese nebo parku, vnímám nejen barvy listí, ale i strukturu kůry, nepravidelnost větví nebo stíny, které se mění s každým pohybem slunce. Ve všem vidím po chvíli obličeje, postavy, zvířata... Děti to vnímají stejně, takže je to fakt zábava s nimi chodit ven, i když nám to všechno pak zatraceně dlouho trvá.

2. Hudba – proměna tónů v obrazy

Hudba má obrovskou moc – dokáže během chvilky změnit náladu i celkovou atmosféru. Když si pustím hudbu, cítím, jak se mění energie a s ní i nápady. Ať už dělám hlínu, tisky, papírové koláže nebo třeba loupu brambory, později si u poslechu stejné písničky dokážu někdy vybavit, co jsem zrovna vyráběla nebo dělala. Máte to taky tak? Moje nejposlouchanější poslední dobou je asi Parra for Cuva.

3. Každodennost – krása v obyčejných momentech

Nemusím vždy cestovat daleko, abych našela nápady. Inspirací je někdy i obyčejný den – káva na stole, odraz světla v okně tramvaje, uschlé listy pokojovek na parketách, rozhovor s kamarádkou po telefonu. Tyto drobné momenty často obsahují více emocí než velkolepé zážitky. Když se naučíme dívat jinýma očima, uvidíme krásu i tam, kde bychom ji dříve nehledali. Děti by nám v tomhle ohledu mohly být učitelem, ty mají tuto schopnost danou. Kolikrát jdeme s dcerkou do školky 300 metrů i 20 minut, protože zachraňujeme šnečky na chodníku, počítáme poupata růží, koukáme na tvary mraků, hledáme blednoucí měsíc... Občas je to o nervy, ale dobře jí rozumím.

4. Věci z domova a recyklace – tvoření s příběhem

Dalším zdrojem inspirace je pro mě samotný domov. Nemusím vždy kupovat nové materiály – často sahám po věcech, které už dosloužily, a dávám jim druhý život.

• Staré noviny a časopisy se mění v koláže.

• Skleněné lahve slouží jako vázy nebo stojany na štětce.

• Krabice od bot se dají rozřezat a použít jako podklad pro malbu, pro výrobu šablon a palet na barvy nebo jsou z nich bezva domečky pro lego panáčky.
  

• Zbytky látek se hodí na peřinky do domečků, pytlíčky na kamínky, korálky a další poklady.

Recyklace není jen praktická, ale i poetická – každý předmět si s sebou nese svůj příběh, a když ho začleníme do díla, obohatí ho o novou vrstvu významu. Tvoření tak dostává další rozměr: není to jen hra s barvou a tvarem, ale i způsob, jak dát věcem nový život.

Závěrečné zamyšlení

Inspirace není jednorázovým zábleskem, ale spíš sítí drobných podnětů, které se postupně propojují. Každý pohled, zvuk nebo pocit se může stát součástí obrazu, výrobku. A možná právě proto je tvorba tak fascinující – nikdy dopředu nevíte, odkud přijde další nápad. A když nepřijde nic, nevadí, zahrajeme člobrdo, uděláme kotel čaje, upečeme štrůdl a dáme si od "voraz". Však ono TO zase brzy naskočí...

👉 A co vy? Kde hledáte inspiraci pro svou tvorbu, práci nebo život? Zkoušeli jste už tvořit i z věcí, které máte doma?

Připravila: Michala Šmikmátorová, foto: archiv časopisu Amos a Golem, Pexel