Keramikem na nákladní lodi

Pokud se k vám někdy dostane výrobek od Miroslava Musila, vězte, že už má možná za sebou pořádný kus světa. Zatímco někdo si nosí práci domů, Miroslav se bez své "paní Hlíny", jak jí sám říká, neobejde ani v práci. Jak jde dohromady kormidlování nákladní lodi napříč evropskými řekami a vyřezávání draků či ještěrů do keramických nádob? Jak náročné je vytvořit dokonale funkční čajovou konvici? A pokračuje některý z jeho čtyř synů v řemesle? Na to vše jsem se vydala zeptat kormidelníka v zástěře od hlíny…

Jak dlouho se zabýváte výrobou keramiky a kdo vás nejvíce naučil?
Moje první setkání s hlínou se datuje někdy kolem roku 1996, kdy jsem od kamaráda dostal první kousek hlíny do ruky. To byly ale opravdu jen začátky. Naplno jsem keramice propadl až v roce 2002, kdy jsme s kamarádem získali dotaci od města a pořídili si pec a válcovačku na plátování hlíny. Žádnou keramickou školu nemám, považuji se za samouka. Všechno vznikalo metodou pokus–omyl.

Váš styl je hodně specifický a originální. Trvalo dlouho, než jste si
vybrousil svoji techniku?
Moje technika je od začátku směřována k vymačkávání hlíny z volné ruky nebo lepení z plátů. Nikdy mě nelákala práce na hrnčířském kruhu, i když si této dovednosti moc vážím, není to moje cesta. Plné regály vytočeného zboží není nic pro mne. Raději dělám jen pár kousků a těm se pak delší čas věnuji. Dekorace hlíny vyřezáváním reliéfních motivů je přesně ta práce, která mě na hlíně nejvíce baví. Na prvním místě je však vždy perfektní funkčnost každého výrobku. Třeba taková čajová konvice je opravdu technická záležitost a člověk musí dbát na několik důležitých věcí, aby vše fungovalo, jak má: dobré slévání přes hubičku, jemné vnitřní sítko, veliký otvor pro víčko pro snadné čištění konvice od čajových lístků a samozřejmě i dobré držení ouška.

Jaká jsou největší úskalí ve vašem výrobním procesu? A dokáže vás
hlína ještě něčím překvapit?
Ptáte se na úskalí... Nevím, necítím žádná. Hlínu beru jako učitelku nejen v jejím procesu a tvorbě, ale hlavně i v životě samém. Paní Hlína, jak jí rád říkám, po nikom nic nechce, nese si v sobě prostou informaci a záleží jen na nás, jak k ní a s ní budeme pracovat. Jedna z úžasných věcí, co mě hlína naučila, je děkovat za neúspěch. Poučit se, neztrácet hlavu a s klidem vše přijmout. Samotná tvorba, že vezmete studenou kuličku hlíny a svým teplem ji zahřejete a vytvoříte z ní plně funkční záležitost, je pro mě velikým kouzlem.

Jste často pracovně na cestách. Jak to jde dohromady s keramikou, ke které se ve vašem případě asi musíte mnohokrát vracet?
Ano, jezdím už čtrnáct let na nákladních lodích po evropských řekách, teď ve funkci kormidelníka. Hlínu jsem se naučil brát s sebou a vlastně mohu říci, že tvořím už jen tam. Po práci, která je kolikrát opravdu velice těžká, se nemohu dočkat, až zasednu k Hlíně a něco vyrobím. Je to tam vlastně moje záchrana a hlína mě drží na řekách nad vodou. Když loď zastaví a je třeba volný víkend, hned beru nohy na ramena a jdu s hlínou ven třeba do parku nebo někam na lavičku k vodě. Navštívil jsem tak krásná místa a poznal spoustu srdečných lidí, co se jen tak zastaví a prohodí pár vět.

Máte krásnou velkou rodinu. Myslíte, že se některé z vašich dětí vydá
ve vašich stopách?
Ano, mám velikou rodinu... Čtyři krásné syny. Kluci samozřejmě tátovi od malinká koukají pod ruce, a zda-li se časem vydají stejnou cestou, to nevím. Ten nejstarší už udělal svou druhou konvičku a různá pítka a nádrže pro své ještěrky a hady. V jeho věku ho ale stejně baví víc počítač, vše ukáže čas.

Hodně tvůrců si úzkostlivě chrání svoje know-how a na dotaz neprozradí ani muk. Vy se hojně věnujete i lektorské činnosti, baví vás práce s lidmi a nemáte třeba strach, že vás někdo začne napodobovat?
Pořádání kurzů je činnost, která mě srdečně baví a naplňuje. Je to úžasné propojení lidí a hlíny. Jsem opravdu rád, že jsem tu "lektořinu" v sobě objevil, a mohu se tak o svoje zkušenosti podělit s ostatními. Je skvělé vidět tu radost lidí, když si sami něco vytvoří. Kurz se snažím udělat vždy na celý víkend, právě ta intenzita těch společně strávených dnů při tvoření je důležitá. To, že někdo u hlíny zůstane, je pro mě tou největší odměnou. Vůbec mi nevadí, když pak někdo dělá stejnou technikou, hlínu se snažím rozdávat a ne si ji nechávat pro sebe. Hlína je DAR.

Chystáte v dohledné době zase nějaký zajímavý workshop, kam byste naše
čtenáře mohl pozvat?
Další workshop chystám někdy v půlce července, ale zatím nemám vybrané místo, rád bych využil letních měsíců a celý víkend by měl být venku v přírodě. Jeden termín by měl být jistý, a to v září 4. až 5. 9. 2021 v brněnské úžasně vybavené dílně Matilda.

👉 GOLEM je jediný český časopis o keramickém tvoření, kde najdete každý čtvrtrok dvacítku praktických návodů krok za krokem na tvoření z hlíny. Objednejte si předplatné a připojte se k těm, kdo tvoří s časopisem GOLEM již neuvěřitelných 19 let!

☕ Předplaťte si Golema ještě dnes a najdete svoji dávku inspirace pravidelně v poštovní schránce.

🐞 Elektronickou verzi časopisu si můžete stáhnout i jako pdf soubor.

Připravila Michala Šmikmátorová, foto: Miroslav Musil