O tradici s hliněnou duší

Tvůrčí síla i jistá vynalézavost tančila v životech lidí již odpradávna. Keramické výrobky jsou spjaty s každodenním životem nás všech. U nás v redakci o to víc, protože hledáme nové a nové náměty do našeho časopisu Golem. V dnešním článku jsme se proto rozhodli odhalit tajemství keramické hlíny. Začtěte se o tomto ušlechtilém materiálu s námi!

Na skok do historie

Když zalistujeme do dávných časů, zjistíme, že první keramické výrobky vytvářeli a používali již pravěcí lidé. Nálezy původních hliněných nádob byly patrné už mezi 10 000 až 3000 lety př. n. l. Zpočátku však lidé tvořili jednoduché předměty ze směsí písků a jílů, které pouze sušili. V pozdní době kamenné se začal hojně využívat první manuálně otáčený hrnčířský "pomalý" kruh. Díky tomuto rafinovanému vynálezu mohl zvolna vznikat rozvoj obchodování s keramikou. Samotný původ slova keramika má své kořeny v řeckém keramos, které v doslovném překladu znamená hlína či hrnčířský produkt.

Keramiku, tak jak ji známě v současné době provázela napříč dějinami celá řada proměn. První pálené vysoce propracované nádoby z červené hlíny byly objeveny v Číně před takřka 10 000 lety př. n. l. Významný mezník nastal v roce 3000 př. n. l při objevení rychlého hrnčířského kruhu a rozmach využití keramiky na pálené cihly ve stavebnictví. V této době Číňané postupně oblékali veškeré své hliněné nádoby i figury do tradičního kabátku z olovnaté glazury. Vývoj i samotná produkce keramických předmětů se pozvolna začala vyvíjet na všech kontinentech světa. Na území Evropy se rozvíjela především v oblasti Řecka, konkrétně v Athénách a Korintu. Na tomto území vznikala unikátní červeně glazovaná keramika s plastickými prvky tzv. Terra sigillata v letech 100 - 400 n. l, inspirovaná etruskou kulturou. Následkem stěhování národů a vpádu Hunů do Evropy se proces výroby na čas zastavil a stabilizoval se až v 9. století. V pozdním středověku zaznamenala keramika největší rozmach. V 16. století zdokonalili v Itálii egyptský typ keramiky zvaný fajáns, název vychází z Italského města Faenza. Tento druh keramiky byl typický pro zeleno modrou průsvitnou glazuru a svoji bohatou zdobnost. V roce 1600 v Německu vznikaly významné fajánsové manufaktury a dílny. Skutečný průlom nastal, ale v roce 1709. Německý chemik, alchymista J. F. Bőttger a matematik E. W. von Tschirnhausem zcela zásadně objevili technologii výroby porcelánu. Revoluční tvůrčí proces odstartoval roce 1710 v Míšenské manufaktuře.

Také na našem území keramická výroba porcelánu přímo vzkvétala a to díky kvalitnímu nerostnému bohatství v podobě jílu a kaolínu. První výrobna porcelánu byla založena v roce 1792 v Horním Slavkově. V oblasti Čech se také postupně začali sdružovat drobní řemeslníci a zakládali cechy, díky kterým keramika patřila mezi právoplatná, lidová řemesla.

O příběhu Raku

Pokud si stejně jako my v redakci neumíte svůj den představit bez šálku lahodného čaje, pak je tento odstavec psaný přímo pro vás! Technika Raku keramiky je totiž neodmyslitelně spjata s čajovými obřady. Domovem této voňavé tradice je Japonsko, ve kterém si první čaj vychutnali už v 16. století. V tomto období hledal čajový mistr Sen no Rikjú vhodnou nádobu na čaj, která by splňovala kritéria jeho čajového učení. Takové přání mu splnil keramický mistr Čodžira, který vytvořil čajovou mističku zcela odlišným způsob, než bylo do té chvíle známé a tradiční. Název dostala keramika od samotného císaře, kterého tento typ nádoby natolik uchvátil, že mu udělil pečeť zvanou Raku, volně ji můžeme přeložit jako radost, potěšení či spokojenost. Technologie se záhy těšila oblibě v celém světě. Oproti klasickým keramickým výrobků, které se vypalují v uzavřených pecích, se Raku pálí v peci s přímým ohněm při teplotě zhruba 1000 - 1300 °C. Posléze se z ohně žhavý výrobek vytáhne a musí dojít k okamžitému zchlazení. V Japonském tradičním pojetí se k ochlazení využívá vody nebo vzduchu. Poslední fází je redukce, tedy zamezení přístupu kyslíku organickým materiálem, nejčastěji pilinami, novinovými listy a obilím. V důsledku této redukce vznikají na povrchu výrobku nevšední, neopakovatelné a ojedinělé efekty. 

Doušek moderního pojetí

Hlína jako přírodní materiál inspirovala také řadu současných autorů, kteří ji povýšili na vyšší úroveň. 27. srpna 2017 proběhla pod taktovkou Národní galerie v Praze výstava s názvem Otisky vědění- Řeč keramiky. K vidění bylo mnoho rafinovaných keramických objektů. V současné době se složení hlíny výrazně upravilo do takové podoby, aby svými vlastnostmi vyhovovala keramikům při práci. Mezi úspěšné výtvarníky, pracující s keramickou hlínou se bezesporu řadí britská umělkyně Alison Claire Britton. Ve světě výtvarného umění je známá především pro obří abstraktní sochy a netradiční nádoby. Stala se členkou Královské vysoké školy umění a v roce 1990 jí byla slavnostně udělena cena OBE za přínos v oblasti umění.

Dílny

Zaujal vás tajuplný svět hlíny a chtěli byste si jej vyzkoušet na vlastní kůži? Žádný problém! V České republice, se tímto řemeslem zabývá mnoho talentovaných keramiků. Jednou z nich je také naše redaktorka časopisu Golem Monika Jankůj, která ve své brněnské dílně Matilda (www.dilnamatilda.cz) předává široké veřejnosti v rámci kurzů i hravých workshopů své zkušenosti nejen s hlínou, ale i jinými přírodními materiály. Napsala také řadu knih o tvoření.

Věříme, že se pro vás chvilky s hlínou stanou tím nejlepším zdrojem odpočinku a to hned na první sáhnutí!

Tip: Věděli jste, že časopis  Golem, ve kterém najdete postupy krok za krokem, je ojedinělé periodikum na českém trhu?

Autorka článku: Nel Foberová

Seznam použité literatury: WEIß, Gustav. Keramika: umění z hlíny: kulturní dějiny a keramické techniky. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1954-2.