Vosková batika vypráví příběhy již celá tisíciletí

Šaty dělají člověka

Oděv tvoří odnepaměti nedílnou součást lidského života. Prvotní náznaky módy se vryly do historie pozvolným nošením kožešin a jiných přírodních materiálů. Ty byly často doplňovány šperky nebo amulety z kostí ulovených zvířat. Lidé věřili, že právě tyto atributy jsou opředeny magickou silou a mohou jim přinést do života lásku, štěstí nebo zdraví. Ve starověkých dobách měl oděv spíše významné postavení v rámci společenské hierarchie. V současnosti módu můžeme vnímat jako jisté vyprávění příběhů beze slov. Vše je podmíněno především individuálním vkusem, náladou i danou společností. 

Zdroj zde.

Batika - něco z historie

Když se řekne slovo batika, takřka každému z nás se vyplaví z mysli vzpomínky na letní tábory, velké hrnce s barvou a křiklavě barevná trička jako výsledek. Za pár barevnými skvrnami se, ale skrývá mnohem víc.

Tato technika spočívá v tzv. vykrývání části ploch nabarvené látky. V dobách dávno minulých se k barvení používaly striktně přírodní barviva jako je purpur či vzácné indigo. Za průlomový nález je považován převratný objev ze 4. století př. n. l., pocházející z egyptských hrobek, které obsahovaly dochované části lněných tkanin s batikou. První batikované oděvy, tedy tvořili již starověcí Egypťané nebo také Inkové.

O samotném překladu existují dvě teorie. Jedna z nich praví, že původ vychází z jávského "ambatik" psát, kreslit, ta druhá traduje, že název je odvozen podle kmene Bataků z Malajsie. Ať už se přikloníme k jakékoliv teorii, zřejmé je, že batika má bohatou tradici především v oblasti Indonésie. Existuje pestrá škála druhů batiky, dle stylu úvazu či zpracování. Mezi základní řadíme  voskovou, šitou, vyvazovanou, skládanou či sypanou. V dnešním článku se zaměříme na voskovou neboli jávanskou batiku.

Kde se vzala vosková batika

První zmínky o voskové batice byly, dle archeologických nálezů, objeveny už v oblasti Číny, v 1. století př. n. l. Odtud se vlivem obchodování přes hedvábnou stezku dostala a také rozšířila do Indonésie, Indie i Japonska. Oficiálně se nejvíce uplatnila na ostrově Jáva, kde ji přijali za svoji a má zde zakořeněnou tisíciletou tradici.

Tradiční pojetí batiky na Jávě vyžaduje dodržování kompozičního řádu. Tvůrce na začátku vytvoří pruh "kepala" na jednom okraji látky, který je posléze zdoben odlišnými barvami i vzory než je tvořena celá hlavní část. Výtvarníci z Jávy ve svém tvůrčím projevu čerpají především z pestré škály přírodních motivů. Typická je stylizace i ornamentální nádech. V určitých oblastech Jávy bylo a dodnes je velmi oblíbené přírodní žluté barvivo z kůry stromu soga.

Vosková batika - jak na to

Tento styl batiky je na první pohled dobře rozpoznatelný. Typické jsou pro ni jemné žilky, které vzniknou při postupném lámání vrstev vosku. Zpočátku se vosková rezerva používala pouze na netkaný materiál z lýka či typické tkaniny "sárong". Dnes je možné použít vysoce kvalitní bavlnu, hedvábí nebo rýžový papír.

Vosk se na látku nanáší několika způsoby, štětcem, speciálními kovovými tiskátky nebo (po vzoru asijských řemeslníků) pomocí speciálního pera se zásobníkem na vosk z bambusu a mědi tzv. tjan-tingem. Když získáte nezbytný gryf a lehkost tahu, půjde vám to samo, ať už zvolíte k malování jakýkoliv nástroj. Motivy lze předem na látku předkreslit tužkou a ve finále kresbu z látky vygumovat.

K vytvoření motivu se používá včelí vosk, který se ve správném poměru míchá s parafínem. Barva, která se poté na látku v jednotlivých vrstvách nanáší, musí mít správnou teplotu. Pokud by byla příliš horká - vosk se zcela rozpustí a nakreslené motivy by se rozpily nebo zcela zmizely. Proces nanášení vosku a následné barevné vrstvy se mnohokrát opakuje (podle toho, jak moc barevnou batiku chcete mít). Vosk vždy zakryje určité plochy, které zůstanou po jeho odstranění v barvě původního podkladu. Nakonec se vosk odstraní v horké lázni nebo žehlením přes savý papír. Látka se pak ustálí v octové vodě kvůli stálosti barev, vypere se a vysuší.

Krakelování

Speciálního popraskaného efektu docílíte tak, že po dokončení motivu přetřete celou látku tenkou vrstvou vosku pomocí širokého štětce. Po zatuhnutí vosk mezi prsty rozlámete a do vzniklých prasklinek nanesete tmavou barvu. Ta obarví látku pouze v rozpraskaných žilkách, které odkryl rozlámaný vosk. Následně se vrstva vosku odstraní zase odžehlením například přes vrstvu novin. 

Polapená inspirace

Také v českých vodách existuje řada umělců, pro které se vosková batika stala stěžejním tématem jejich tvorby. Mezi ně patří také návrhářka a textilní výtvarnice Linda Kaplanová. Vystudovala obor návrhářství a textilní tvorbu při Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Při svých cestách po Indonésii, zcela propadla kouzlu batikování a dodnes je tomuto řemeslu věrná. Ve své tvorbě propojuje tradici se vzdušnými geometrickými tvary, jemností i svěžestí zvolených materiálů. Ty vhodně kombinuje a vytváří z nich oděvy, šály či drobné bytové doplňky. Inspirativní povídání o jejích zajímavých cestách za batikou a tkaním do Indonésie najdete zde.

Zdroj zde. 

Trička Petry Vantuchové vykouzlí díky záplavě všech odstínů duhy úsměv na tváři snad každému. Typická je pro ni pestrost barev, vyrábí šperky, háčkuje, plete, maluje na trička, zeď i keramiku. Tvoří a nabízí to, co sama miluje. Vybrali jsme její veselá trička zdobená batikováním a voskovou malbou. Moc pěkné, úplně letní.

Zdroj zde.

O tom, že s voskem lze čarovat bez hranic dokazuje americká výtvarnice Kristine Allphin. Pomocí vosku maluje neskutečné obrazy, které vznikají v mnoha vrstvách vykrývaní plochy voskem a následné malby. Na první pohled by nikdo voskové batikování asi nehádal...

Zdroj zde.

A na závěr pár ukázek přímo od zdroje z ostrova Jáva. Prsty zručné dámy tvoří bez předloh a šablon složité motivy s neuvěřitelnou lehkostí a samozřejmostí. Barvíř má zatopeno pod kádí s indigem a míchá látku aby se rovnoměrně obarvila až do středu vlákna. Tyto obrázky dávají tušit, že toto řemeslo je v Indonésii doma.

Po technologické stránce je tento způsob batikování náročnější a vyžaduje jistou dávku preciznosti, ale pokud se do toho pustíte, zjistíte, že jste schopni vyrobit neskutečně originální výrobky. Tak mnoho zdaru při vašem vlastním tvoření! 

Zdroj zde. 

Použitá literatura:

Skarlantová Jana - Textilní výtvarné techniky. Plzeň: Fraus, 2005. 208 s. ISBN 8072383191

Autorka článku: Nel Foberová