Porcelán s dotykem živlů

Rozbouřený oceán na Novém Zélandu, černý písek vychrlený divokými sopkami, sněhově bílá glazura a křehká porcelánová hmota. Co mají všechny tyto složky společného? Sádrová forma dala porcelánu tvar vázy, glazura obohacená o sopečný písek se pak postarala o nečekanou povrchovou úpravu. Nádoby se poté v žáru pece zcela rebelsky a svévolně rozdivočely a vymkly se kontrole. Vznikla tak nepředvídatelná živelná kolekce váz GAIA, která je také jakýmsi relikviářem míst mizejících z povrchu zemského díky stále se zvedající hladině oceánů. GAIA, to je projekt semestrální práce na téma Nespoutaná příroda, který vymyslela a na Novém Zélandu zrealizovala Anna Jožová. Zajímalo mě a čtenáře Golema jistě také, jak celý tento experimentální proces probíhal...

Jak jste se dostala k tvorbě keramiky a kdo vás nejvíce naučil?

Cesty osudu jsou nevyzpytatelné a na tuto mě svedla čirá náhoda. Lákala mě vidina studia na Střední umělecké škole Václava Hollara. Tam se zrovna toho roku otevřel obor keramika, a mě, lačnou po nových znalostech, vlákal do svých sítí. Má tvorba však nabyla tvaru až pod vedením zkušeného profesora Ronyho Plesla. Nastínil mi nejenom cesty nové, sklářské, ale zároveň mě povzbudil i k experimentování s novými technikami.

Zadání vaší semestrální práce bylo "Nespoutaná příroda". Měla jste hned jasno, do čeho se pustíte?

Ano. Toto zadání jsem "slízla" během své studijní stáže na Novém Zélandu. Pro Středoevropanku, jako jsem já, to bylo od začátku jasné. Oceán. Rozbouřené vlny, krása a děs zrcadlící se v průzračné vodě. Jeho hladina vlivem environmentální krize stále stoupá a brzy pohltí i místa, která nyní můžeme překročit suchou nohou. Než se tak stane, materiál z těchto míst jsem nasbírala a zapracovala do těl váz GAIA. Staly se tak důstojnými relikviáři.

Proč zrovna sopečný písek, je v tom nějaká symbolika?

Sopečný písek představuje divokost místních končin. Během svého pobytu jsem zažila mohutnou sílu sopečné eroze. Toto uvědomění mě podnítilo k jeho použití jako hlavního materiálu.

Co bylo největší úskalí vašeho projektu a co to vlastně všechno obnášelo?

Největší úskalí byla jednoznačně nevybavenost dílen. Poodhrneme-li zákulisí celého projektu, byla to přímo válka! Vyzbrojila jsem se ojetým autem, navštívila nespočet míst a pofidérních obchodů, pořídila desítky kil materiálu a vyškemrala místo pro svoji tvorbu. To však byl pouze poločas, jelikož ve škole chybělo i vybavení pro výrobu modelu a sádrové formy. I to se nakonec podařilo rozklíčovat a vázy byly na světě.

Jak se pracuje s tak rozměrnou formou? Musí to být docela fyzicky náročné…

To si pište! Naštěstí jsem pracovala hned vedle studentské posilovny, a tak jsem bez legrace využívala pomoci místních "namakanců". Každopádně těžké manipulaci s tímto objektem jsem se ne vždy vyhnula. Jelikož má každá z váz po výpalu přibližně 34 cm na výšku a 28 cm na šířku, byla to výzva.

Měla jste nějakou představu, co udělá výpal s glazurou a sopečným pískem?

Prvně jsem si myslela, že ano. Vytvořila jsem celý vzorník zkoušek a dále už jen experimentovala s teplotou výpalu. Avšak vázy během procesu v peci nepředvídatelně zdivočely a naprosto se vymykaly jakýmkoli očekáváním. Nevadilo mi to, ba naopak! Tahle jejich neposlušnost mě na nich baví nejvíc.

Co vás na výsledku nejvíce překvapilo?

Každá z vypálených váz byla překvapením. Avšak nejvíce asi právě deformace, kterou způsobil zapracovaný sopečný písek. Praskání vrstev, duny a propadlé části, všechno působilo naprosto přirozeně. I teď po čase mi každá z čerstvě vytažených váz připomene rozbouřený oceán, na jehož hladině se pohupují oslizlé, potlučené bójky.

Co se s vázami po prezentaci stalo?

Dva z mých oblíbených výtvorů jsem nechala poslat do ČR. Bohužel cena poštovného byla velmi vysoká a překračovala dokonce i prodejní cenu váz. Rozhodla jsem se tedy, že je raději daruji přátelům. Hned dalšího dne jsem vyrazila na několikaměsíční cestu po Novém Zélandu.

Na čem pracujete v současné době? Jsou to opět nějaké experimentální technologie?

Ano, momentálně jsem na stáži v Ateliéru keramiky a porcelánu u nás na UMPRUM a i přes nepříznivou koronavirovou situaci zkouším experimentovat s materiály, jak jen to jde. Mám rozpracované hned dva projekty. Jeden, který naráží na vysychání naší planety, a druhý, který jako nastavené zrcadlo nastiňuje její možný rozkvět. Ostatně, pokud jsem objekty tentokrát "nepřeexperimentovala", brzy je uvidíte sami.

Už teď jsem zvědavá, co to bude! Dalo by se říci, jaký úspěch je pro vás zatím nejcennější?

Kromě spoluúčasti na několika prestižních zahraničních výstavách mi na paměť vyplynula zatím má největší zakázka. Byl to návrh trofeje pro Global Champions Prague Playoffs 2018. Realizace dopadla na jedničku a vyvolala velký mediální ohlas. Později byla jedna z vybraných trofejí zařazena do stálé expozice v Moravské galerii v Brně. Tento úspěch byl pro mě klíčový, naučila jsem se totiž mimo jiné i ocenit sama sebe.

Kde si mohou zájemci prohlédnout a zakoupit vaše výrobky?

Momentálně jsou některé z nich k vidění ve vitríně před Kongresovým centrem na Vyšehradě a poté při nadcházejících vybraných příležitostech. Všechny výrobky jsou také k vidění na webových stránkách www.annajozova.com, přes které mě mohou čtenáři v případě zájmu i kontaktovat.

                                                                                          Připravila: Michala Šmikmátorová, foto: archiv Anny Jožové, zdroj: časopis GOLEM