Řezbářka Hana Richterová

Dnešní rozhovor je z archivu časopisu Amos 03/2017. Nádherné řezbářské kousky od Hany Richterové musíte vidět i vy. 

Poradí si s mohutným lipovým kmenem, umí to s motorovou pilou, pokosí louku s bodláky, opraví chlívek na spadnutí, zvládne vypěstovat a zpracovat plný sklípek výborných domácích produktů, chová nepřeberně domácích zvířat a k tomu hravě střídá řezbářská dláta za štětce a akvarelové barvy. To je Hana Richterová, jdeme ji trochu vyzpovídat... 

Zřídkakdy se člověk setká s řezbářkou ženou. Jak jste se dostala k práci se dřevem?

• Nevím, kolik je žen řezbářek, ale jsou. A je to jiná řezba než ta mužská, pokud je to vlastní tvorba. A začátek? Něco tvořit, ta potřeba byla odjakživa.

Má toto řemeslo u vás v rodině nějakou tradici?

• Začátky mé práce se dřevem vedou od mých dědečků. Jeden truhlář, druhý bývalý zemědělec, kulak, potom opravář zemědělských strojů. Tenhle druhý děda bydlel u Staré Říše, chodil do kostela s Floriánovými. Ti vyřezávali betlémy pro spoustu rodin a kostelů. Betlémy s figurkami jako reliéfy a polychromované. Děda začal také vyřezávat kukačky s jelenem, kukačky s kukačkou, slunečnice a také betlémy. Ty se mi líbily nejvíc. Od dědy jsem pár dlát dostala a začala jsem něco vyřezávat. Na prvních řezbách je znatelná upachtěnost a dřina. Ani nevím, kde ty moje první věci jsou. Ale to už je 30 let, mezitím jsem vyřezala spoustu řezeb na nábytek, na hodiny, domovní dveře, výlohy, domovní portály, marionety, plošné loutky. Postupně jsem přešla do volné tvorby. 

Jaké dřevo nejraději používáte?

• Převážně řežu z lípy, ale i z dubu (věci, které jdou ven), z ořechu, hrušky a z olivového dřeva.

Větší objekty musejí být i docela fyzicky náročné, máte k ruce nějakého pomocníka?

• Občas jedu někam na sympozium, tam se dělají velké věci. Tam je potřeba občas kmen otočit nebo postavit, to je pak potřeba pomocníků. Ale řežu sama, nejdřív řetězovou pilou pak ručně. Ale stejně dělám raději věci menší.

Máte výrobek vždy detailně promyšlený předem, nebo se necháváte vést konkrétním kusem dřeva?

• Někdy vím, co to přesně bude, a někdy to dopadne jinak, k mému překvapení. Když je to věc na přání a daná, musím se držet.

Kromě vyřezávání se věnujete také malbě akvarelů. Některé obrázky nápadně připomínají vaše dřevěné objekty. Stane se, že se podle malby pustíte i do dřevěného objektu?

• Někdy si udělám akvarel podle své řezby, ale naopak asi ne. Možná je tam zdroj, ale nepřímý. Ono to pak nemá tu lehkost, tak to přes koleno nelámu.

U čeho si po práci nejvíce odpočinete?

• Snažím se dělat stále, ale pořídili jsme si chalupu "na hraní". Je to sice model poněkud permakulturní, ale celý den je co dělat. Je dobré poznat, co je nutné udělat, aby třeba nespadl chlívek, a co počká, nebo se vůbec dělat nemusí. Bodlák se třeba kosit musí... A odpočívám pohledem na rostoucí dýně, divoká rajčata (pěstuji pouze to, co se jí), na právě vylíhlá kuřata, na snesená vejce, na hnízdo vajec na zcela nepravděpodobném místě. Děláme cider, jablečný ocet, kvasíme, co jde, protože jsme zjistili, že není potřeba ani lednička ani mrazák, když jsou dobré sklepy. To všechno bylo v letním čísle Chalupáře i s krásnými fotkami.

Má řezbářská dílna ve vašem stavení nějaké významné místo?

• Odstěhovali jsme se na venkov, abych se vešla se vším lépe do dílny. Tak dílnu ještě nemám a stůl mám menší, než ve městě... Ale zato budou ještě husy a možná perličky, pokud se nám vejdou ještě do kurníku.

Kde si mohou zájemci vaše výrobky prohlédnout a zakoupit?

• Na mých webových stránkách www.richterova.eu. 

Pro časopis Amos připravila: Michala Šmikmátorová/foto: Hana Richterová