S láskou k hlíně a jídlu

Když se dají dohromady dva keramici s láskou k hlíně a dobrému jídlu, dějí se věci. Jakub a Klára Kabátovi (Love to eat) se pustili do výroby originálních talířů, ze kterých sami rádi konzumují pestrobarevné delikatesy. To, že člověk jí i očima v jejich případě platí opravdu doslova, od talíře vespod až po nejvrchnější kousek petrželky na ozdobu. Byla jsem zvědavá, jak to u nich v dílně chodí, kdo má co na starosti a jak se jim spolu pracuje...

• Kdo vás z keramického řemesla nejvíce naučil?

J: Nejvíce praxe jsem získal v keramické dílně svých rodičů a na SUPŠ Bechyně.

• Měli jste to vždy někde v hlavě jako nápad, vyrábět takové neobyčejné jídelní talíře?

J: V hlavě byla spousta nápadů, určitě i talíře, ale muselo to uzrát.K: Určitě jsem tuto myšlenku neměla v hlavě od začátku své tvorby. Já se ke keramice v podstatě celý život cyklicky vracím a vztah k hlíně se neustále vyvíjí. Čím víc se jí ale snažím porozumět a respektovat její vlastnosti, tím více mi přijde přirozené její sepjetí s jídlem. Ať už jde o talíře, hrnky či formy. Právě její zemitost a zároveň možná barevnost mi poslední dobou začala k servírování nejvíce sedět. Z počátku jsem vyráběla a malovala nádobí domů, až postupem času mne napadlo, že by bylo zajímavé jít s kůží na trh.

• Jak máte ve své rodinné firmě rozdělené pracovní role?

J: Co se týká Keramiky Kabát, rodiče se starají o chod firmy, zároveň oba vyrábí, ale i zpracovávají polotovary, které já vytočím na kruhu.

U Love to eat máme práci rozdělenou tak, že já jsem prostý dělník kruhu. Další mojí důležitou úlohou je z nafocených vzorků odstraňovat pochutiny, většinu má jinak v režii moje žena Klára.

• Má samotná výroba talířů nějaká svoje specifická úskalí?

J: Mimo to, že je to keramika, u našeho pojetí výroby talířů vidím největší úskalí v množství barevných kombinací. Přirovnávám to k bohatému jídelnímu lístku, kde je těžké mít stále všechny ingredience a dokázat z nich najednou uvařit velké množství různých jídel.

K: Pokud jde o moji část procesu, tedy barevná řešení, je konečný výpal tak trochu sázka do loterie. Při pálení glazur má velký vliv jejich vrstva, způsob nanesení, nasákavost střepu či souhra glazury a hlíny. V neposlední řadě taky složení obsahu pece. Věci v jedné peci se navzájem ovlivňují. Vzhledem k tomu, že si hodně odstínů mícháme sami, nemusí být vždy výsledný efekt naprosto totožný s prvním kusem (vzorkem). Tohle je ale přesně věc, kvůli které mne tato práce baví. Ten moment překvapení a překonávání překážek během práce...

• Jaká je pro vás ta nejzábavnější část výrobního procesu?

J: Nejzábavnější, nejnapínavější, nejveselejší, ale zároveň někdy i nejsmutnější je pro mě otvírání pece.

K: Na celém procesu mi přijde nejzábavnější promýšlení nových věcí. To totiž většinou ještě sedím někde v klidu a přemýšlím. Zapisuju, kombinuju, přemítám a ladím barevná řešení. Mnohdy je to tak, že se nechám inspirovat samotným jídlem, pro které pak tvořím barevný podklad. Druhou nejzábavnější částí je komunikace se zákazníky. Za tu dobu, co talíře vyrábíme, jsem potkala spoustu inspirativních lidí.

• S jakými glazurami pracujete? Mícháte si svoje vlastní, nebo vystačíte s komerční nabídkou?

K: Tak i tak, ale málokdy se u nás najde talíř, na který by se použila jen jedna glazura. Hodně vrstvím, domíchávám a překrývám.

• Je něco, čím vás keramika ještě dokáže překvapit?

  J: Ano, je to pro mě jeden z hnacích motorů pro výrobu keramiky.

K: Překvapuje mne pokaždé, když otevřu pec. V keramice si nikdy nemůžeme být ničím jistí. Když je nejhůř, vybavím si historky Jakubova dědy, který nám vyprávěl, jak kdysi pálili porcelánové lampy do jednoho hotelu, které se neustále někam ohýbaly. Museli je pálit několikrát a vymýšlet různá řešení, než se to podařilo. A o tom to je, keramika není pro slabé povahy. Mnohokrát se člověk musí zvednout, přehodnotit, přepálit, dát do toho víc energie, než původně čekal, a jít dál. Pořád doufám, že tahle láska k řemeslu je pak z těch věcí určitým způsobem znát…

• Svoje výrobky prezentujete i s krásně naaranžovaným jídlem, je to pro vás zábava i v tomto směru?

J: Já velice rád jím, je to pro mě radost, zábava začne ve chvíli, kdy se nevejdu za kruh, manželka je výborná kuchařka. Navíc je zajímavé vyzkoušet si, jak opravdu barvy ovlivňují samotný prožitek z jídla.

K: Ano, oba moc rádi jíme a vlastně i to byl impuls k tomu, abychom s výrobou talířů pořádně začali. Měla jsem pocit, že tak jako se rozvíjí a zkvalitňuje vše okolo jídla a jeho servírování, nabídka toho, na čem je jídlo podáváno, je stále velmi omezená.

Připravila: Michala Šmikmátorová, odpovědi: Jakub a Klára Kabátovi https://www.lovetoeat.cz/, foto: Klára Kabátová, Martina Hladjuk, zdroj: časopis GOLEM