Skleněné perly od Kukie

S výrobou šperků začala Kateřina Kuklová po přelomu milénia. Od celodenního mluvení a překladů, kterým se věnuje v rámci své profese překladatelky a tlumočnice, ráda utíká ke svému kahanu, kde si užívá klid, může si dovolit vypnout a soustředit se jen na titěrné detaily manuální činnosti. Ráda ve špercích kombinuje vinuté perly s drahými kameny. Oblíbenou sestava je vinuté sklo, stříbro a láva, která v létě chladí a v zimě zahřívá. Její krásné ručně vinuté skleněné solitéry lze navíc díky důmyslnému šroubovacímu systému vyměňovat, a tak můžete každý den překvapit své okolí novým a novým originálním šperkem. Pojďme nakouknout do její ohnivé výroby...

Zajímalo by mě, proč se vlastně říká skleněná vinutá perla místo korálek?

Vinutá perla se tomu říká proto, že vzniká navíjením rozžhaveného skla na kovovou tyčku (mandrel) opatřenou separační hmotou. Když se po vychladnutí sundá z tyčky, je z toho korálek. Někdy se také nazývají lampové korálky. Použití výrazu perla namísto korálek (si myslím) má zdůraznit, že se jedná o ruční výrobu, na rozdíl od mačkaných, broušených či jiných korálků strojové výroby. Dnes se perly vinou na kahanu, ale v dávných dobách se používaly lampy plněné olejem. O slávu vinutých perel se postaralo Murano, které je od 14. století chrlí do světa.

Jak jste se k výrobě vinutek dostala a kde jste se učila?

Vinuté perly jsou pro mne láska na první pohled. V Čechách se vyrábí krásné tradiční vzory a tvary vinutek, kterými jsem zkrášlovala má první šperkařská dílka. Pak jsem začala toužit po perlách s 3D efektem, které jsem si vygooglila na zahraničních serverech, ale má tehdejší dodavatelka vinutek ze severních Čech tvrdila, že se z českého skla nedají vyrobit. Nenechala jsem se odbýt a šokovala ji dotazem, jestli bych si nemohla sednout na týden do dílny, dívat se, jak její zaměstnankyně vinou sklo, a že bych si je zkusila vyrobit sama. Odmítla mě s tím, že není blázen, aby mně ukázala své know-how. Rok na to jsem jela na kurz na Šumavu k Janě Wudy a pak už jsem pádila k mistrům na slovo vzatým: Italovi Davidu Pensovi z Murana a k mému velkému vzoru, vrcholu preciznosti – americké umělkyni Kristině Logan. Pro další studium hojně využívám zahraniční servery (www.lampworketc.com) a placené e-book tutoriály.

Jaké šperky ze svých vinutek vyrábíte?

Existuje nespočet možností tvarů a designů skla. Ty komplikovanější se řízeně chladí ve sklářské peci, čímž se vyrovnává pnutí ve skle a perly jsou pak odolnější proti rozbití. Tvořím sety vinutek, které ráda kombinuji s drahými kameny, perlami, stříbrem a Swarovskeho křišťálky v náhrdelnících a náramcích. Dále mě baví vytvářet solitéry, u kterých se zákaznice může sama rozhodnout, na čem je bude nosit. Možnost volby, aspekt hravosti a šperk, který se dá nosit různými způsoby… To je motto, které mne provází od počátku tvorby. Jsem velmi ráda, že vám dnes mohu představit značku Chantilly, kterou jsme vytvořily s kamarádkami Šárkou a Štěpánkou. Jsou to především prsteny, ale i náhrdelník ze stříbra (Ag 925), na který si díky bytelnému šroubovacímu systému můžete každý den namontovat vinutou perlu podle nálady, outfitu i třeba barvy laku na nehtech.

Jaká část práce je pro vás nejzábavnější?

Krásné je sedět u kahanu, zapomenout na okolí a soustředit se jen na to, aby v ohni přes 1000 ˚C vznikla vinutka podle mých představ. Napínavé je ranní vstávání, kdy se řítím ke sklářské peci podívat se, jak se vybarvila vinutková seance z předchozího dne, která přes noc chladla. A největší radost mám, když pozoruji zákaznice, jak se přehrabují ve vinutkách, montují je na prsteny, v mých očích se promění v parádivé princezny a já vnímám, jak je to baví. To celé je dílek lidského bytí, které mi dává smysl, a já jsem vděčná, že jsem se před lety nenechala odradit a osud to zařídil tak, že jsem vám to dnes mohla vyprávět.

Co ráda děláte, když zrovna nepracujete a nic netvoříte?

Ráda cestuji. Mám slušně procestovanou Francii a Itálii, díky studiu lotyštiny můžu dobře radit ohledně návštěvy Pobaltí. Nejdobrodružnější cestu jsem podnikla po Tádžikistánu a Uzbekistánu. Kdyby nebylo přišlo arabské jaro, byla by tahle příčka obsazena Jemenem. Tak moc jsem toužila vidět pohádkové San'á na vlastní oči, že jsem se tam cpala na návštěvu ještě ve chvíli, kdy začali evakuovat ambasády. Nejdál jsem byla na Bali. Jela jsem tam na výpravu hledání zdroje balijského filigránového stříbra, které jsem pak několik let komponovala do svých šperků.

Kde si mohou zájemci vaše zboží prohlédnout a zakoupit?

Buď na Fleru na adrese  https://www.fler.cz/kukie nebo pak osobně v Praze, kontakt na mě je 602 216 472.

Zdroj: časopis Amos, připravila: Michala Šmikmátorová, odpovědi: Kateřina Kuklová, Ondřej Hájek